Lucie Jindrák Skřivánková a hledání ztraceného ráje

Lucie (Lu) Jindrák Skřivánková je současná česká výtvarnice a zářivá hvězda na české umělecké scéně. Kromě malby je její tvorba specifická pro nesčetné přesahy a inovativní projekty. My jsme se s Lu (a její dcerkou Lojzinkou) sešli v kavárně ve Vršovicích, abychom probrali aktuální směřování její práce a dozvěděli se více o nejnovějších plánech.

Co je ve vaší tvorbě tedy momentálně aktuální, na jakých projektech děláte?

Momentálně začínám pracovat s tiskem, to jsem dříve nedělala. Nejprve jsem začala u litografií, tedy u vyloženě starých a tradičních grafických technik. Bavil mě u toho ten proces. Oklikou a tvůrčím procesem jsem se dostala k zakázce na interiér, kde jsem použila hodně florálních motivů. Začala jsem zpracovávat motivy ráje, k tomu mě inspirovaly čínské pavilóny se všemi detaily a dekoracemi, které vytváří takový exotický ráj.

Na červen připravuji výstavu pro Chemistry Gallery, kde jsem se rozhodla využít tyto motivy, ale posouvám je trochu dál. Rozhodla jsem se tisknout na plech – na mosazné a pozinkované plechy. Aby vznikl další přesah, tak plechy koroduji. Je zajímavé, co se v tom procesu děje – motiv těch rajských květin prolézá korozí. Na mosazi je koroze například růžová, což vytváří krásný efekt. Vzniká tak motiv ztrácejícího se ráje. Harmonie je narušena korozí kovu. Na ArtBanana už vlastně máte jednu novinku z této kolekce –  je to digitální tisk motivu Ráje na alucodibondu. Je to mezistupeň před tiskem na plech, který plánuji pro výstavu.

Lucie Jindrák Skřivánková, Lost Paradise, 126 X 80 cm / digitální tisk na zlatém dibondu / 2017 / 26 400 Kč

Kromě této plánované výstavy se nově věnujete i koláži…

Ano, další novinkou jsou abstraktní koláže a kresba na papíře. Mám hodně ráda práci na papíře, ale tolik jsem se jí doposud nevěnovala, protože se stále přikláním spíše k malbě. Ale v posledních měsících jsem vytvořila mix koláží, kreseb a akvarelů, kde zaznamenávám stíny květin, což je opět odlesk toho opakujícího se motivu ztraceného ráje. Do toho to kombinuji s papírovými výstřižky různých geometrických tvarů. Vytvářím tak geometrickou abstrakci s organickým základem. Tyto koláže jsem následovně převedla do tisku a vytiskla na velká plátna. S výslednými tisky ještě dále pracuju – různě je domalovávám, vstupuju do nich.

Lucie Jindrák Skřivánková

Někdejší oblíbené téma pro vaši tvorbu byla architektura. Co vás přimělo k tomuto značnému odklonu k organickým motivům?

Myslím, že to bylo tím, že té architektuře jsem se věnovala už hodně dlouho. A cítila jsem potřebu udělat krok dopředu a vytvořit další novou rovinu. Nemyslím si, že je dobré se věnovat jednomu tématu stále dokola. Je možné se k němu vracet, ale musí se minimálně obohatit o další zkušenosti. Tak jsem si řekla dost. Architekturu jsem hodně pozorovala v Brazílii, ale tam mě také fascinovala ta bujná příroda. To ve mně zůstalo a dále mě to inspirovalo –stejně jako fauna a flóra v čínské dekorativní malbě v čínských pavilonech.

Lucie Jindrák Skřivánková

Když mluvíme o cestování a o čerpání inspirace z cest do zahraničí – je ještě nějaká destinace, která vaši tvorbu ovlivnila? Nebo naopak máte místa, kam byste se ráda do budoucna podívala?

Je jich opravdu hodně. Určitě chci do Mongolska, kde mě fascinuje rozlehlost, hory a ta drsnost. Dříve jsem dělala práce na papíře, kde jsem se inspirovala právě mongolskými horami. Dále na Srí Lanku, kde byli moji kamarádi malíři a říkají, že je to tam dokonalé. Dále bych se ráda podívala do té Číny, z jejíž kultury aktuálně čerpám. Také by mě zajímaly korejské hory a korejský horský taoismus.  Mám takové dost asijské sny.

Myslíte, že vaši tvorbu ovlivnilo mateřství? Třeba v tom směřování k organičtějším tvarům a motivům…?

To je možné. Mateřství mě určitě ovlivnilo v barevnosti. Od duhových, tyrkysových, žlutých barev jsem se posunula do červené, což je vyloženě ženská barva, ale zároveň také agresivní barva. Bylo mi řečeno, že je to možná můj způsob, jak ventilovat určitou agresi, kterou člověk před dětmi ventilovat nemůže. Je to pro mě pulzující, energetická barva. Z červené jsem volně přešla také do zlaté. Takže minimálně v té barevnosti mě mateřství určitě ovlivnilo. Co se týče témat – je pravda, že květiny jsou obecně ženské téma. Ale já nerada rozděluji umění na ženské a mužské. Něco tam je, ale nepřiřazovala bych to vyloženě jen tomu mateřství. Umělecký svět je na to moc pestrý.

Rainbow,2017,135×135,zlato akrylkolaž na plátně.

Dříve jste pracovala na MU konceptu, kde jste se mimo jiné zaměřovala na udržitelnou módu. Jak velkou roli hraje móda ve vaší tvorbě?

Zabývala jsem se recyklací, pořádala jsem vernisáže. Jenže to byl taky projekt, který mi bral čas na malbu. Takže jsem se rozhodla věnovat na plno umění. Pořád ale běží Korzo Krymská, festival, který jsme zakládali s dalšími podniky z Krymské. Také se teď se věnuji hodně up-cyclingu – redesignuju oblečení s uměleckými zásahy. Zároveň se to prolíná s mojí výtvarnou prací, hlavně s koláží – kompozici skládám z rozházených útržků a aplikuju ji na oblečení. Kupuji oblečení ze second handů a předělávám ho tak, aby bylo nositelné a zajímavé, dávám tomu umělecký nadrámec.

Lucie Jindrák Skřivánková a JJ – Jaroslava Jindráková, nová upcycled kolekce „after Matisse“

Dají se výsledky vaší up-cycled fashion tvorby někde sehnat?

Právě teď jsou showroomu JJ Jaroslavy Jindrákové na Jiřího z Poděbrad v ulici Polská 15.  Kromě up-cyclingu tam hlavně můžete najít  náš společný produkt – kolekce oblečení z autorských potisků. Pro značku JJ jsem navrhla předlohy na potisk metráže (hedvábí nebo bavlnu), ze které Jaroslava ušila svoji autorskou limitovanou kolekci oblečení, která byla představena na Designbloku minulý rok.

Lucie Jindrák Skřivánková a JJ – Jaroslava Jindráková

Dalším projektem, kterému se věnujete, je akční malba, do které zapojujete širokou veřejnost. Co vás k ní dovedlo a jak vlastně ten proces probíhá?

Action painting pro lidi vlastně probíhá tak, že napnu obří plátno, pozvu je do ateliéru, kde si nejprve něco malují, třeba po vzoru starých mistrů, a pak jim dám hodinu, aby se vyřádili. Mají namíchané barvy, které s odstupem na plátno hází nebo sprejují. Uvolní se a rozjedou akční malbu.

Lucie Jindrák Skřivánková, action painting

Do jaké míry do toho procesu zasahujete?

Na začátku dost. Chci, aby se koncentrovali, hlídali se a o něco se snažili. Po momentu koncentrace teprve přichází to uvolnění. Takže na začátku to reguluji, učím je, jak pracovat s barvou, špachtlemi, ukazuji, jaké jsou možnosti. A pak jim řeknu, ať se s tím rozloučí  a dávám prostor intuitivnímu procesu akční malby.

Na Korzo Krymská jsem pak udělala projekt pro veřejnost. Vzala jsem obří plátno a dělala jsem action painting na ulici. Ale pořád ke mně chodily děti a chtěly se přidat. Nejdříve jsem je odmítala, ale pak jsem zjistila, že je lepší, když se lidi zapojí. Takže jsem jim dala prostor od tří odpoledne do jedné do rána, kdy mohli využívat všechny malířské pomůcky, a bylo neuvěřitelné, co z toho vzniklo. Plátno bylo dokonce pomalované z obou stran, včetně rámu.

Lucie Jindrák Skřivánková, action painting

Co vás k tomu inspirovalo, máte nějaký zahraniční vzor, kde tohle zapojení široké veřejnosti do umění funguje?

To byla legrace, co mě k tomu vedlo. Byla jsem v Brazílii, kde jsem měla výstavu v jedné galerii a spolupracovala jsem na tomto projektu s českou ambasádou. Se mnou tam bylo pozvané Smetana Trio, český komorní orchestr. Smetana Trio hráli v koncertní síni, kde bylo myslím až 400 diváku. Napadlo je, že by mohli hrát  vážnou hudbu a já bych do toho na pódiu malovala. Zkusili jsme to. Poprvé jsem zažila zkušenost, kde jsem malovala před lidmi a neměla jasně dané téma. Nechala jsem se unášet hudbou a výjevy z městské scenérie hlavního města Brazílie. To byla první spontánní malba, proces, akční malba. Uběhly tři roky a pak mě někdo oslovil, že bych to mohla zkusit tady. Byla to pro mě výzva, ale setkala se s úspěchem.

Lucie Jindrák Skřivánková

Umělecká díla Lucie Jindrák Skřivánkové si můžete prohlédnout a zakoupit v naší online galerii. Další ukázky její tvorby najdete také na jejích webových stránkách.

 

Autorka článku: Lucie Vrkotová

Napsat komentář