Skandál ve světě umění: Jeff Koons kopistou

Předminulý týden proběhla nejen uměleckými kanály pompézní zpráva o novém projektu umělecké popstar Jeffa Koonse – obří nafukovací soše baleríny u Rockefellerova centra v New Yorku. Minulý týden proběhla stejnými médii zpráva o tom, že Jeff Koons sochu okopíroval od ukrajinské umělkyně Oksany Zhnikrup.

Vlevo porcelánová soška Oksany Zhnikrup, vpravo nafukovací verze Jeffa Koonse. Zdroj: theartnewspaper.com

Koonsových balerín připomínajících nafukovací pouťové balónky existuje víc verzí. Ve skutečnosti jsou ale vytvořené z vysoce vyleštěné oceli s transparentním barevným nátěrem. Ovšem ta, kterou v minulých dnech instaloval na prestižním plácku u Rockefellerova centra v New Yorku, sice vypadá jako jedna z ocelových soch, ve skutečnosti je ale naopak nafukovací. Jeff Koons si touto důmyslnou hrou se zaměněnými materiály tak trochu střílí sám ze sebe.

Jeff Koons: Seated Ballerina, Rockeffeler Center, NY. Zdroj: mercurynews.com

Nyní se ale ukázalo, že si střílí i z někoho jiného, a totiž z umělkyně Oksany Zhnikrup. Na nápadnou podobnost poukázala tento týden gruzínská umělkyně žijící v New Yorku, Lado Pochkhua. Oksana Zhnikrup pracovala pro kijevskou Porcelánku experimentálního umění a zemřela v roce 1993.

Reakce veřejnosti jsou různé. Od trestačů, kteří by Koonsovo dílo zkonfiskovali a poslali na Ukrajinu, po smírného ukrajinského malíře Alexandra Roitburda, který prohlásil, že je rád, že Koons popularizuje ukrajinské umění na světové scéně. Mluvčí Koonsova studia uvedla, že jsou si vědomi práce Oksanyy Zhnikrup a mají práva k jejímu užití.

Celá tato kauza v tuto chvíli představuje jen efemérní skandálek, který se přežene pár uměleckými médii, způsobí nějakou tu středně zapálenou debatu u vína a utichne. Přitom se v ní skrývá potenciál otevřít diskuzi o tom, co je to vlastně autorské právo, kam až sahá, jak moc s ním lze manipulovat a za jakých okolností je možné si ho přisvojit.

Jeff si s tím hlavu nedělá. Zdroj: mercurynews.com

Má-li studio Jeffa Koonse zaplacené právo k užití zapomenuté porcelánové sošky, je z obliga. Právně je vše ošetřeno tak dobře, že se to skoro ani neočekává a hned se tato informace zjišťuje od Koonsovy mluvčí. Stačí ale potichu zaplatit copyright a nafouknout porcelán do devítimetrového kolosu? Doslovně, i metaforicky?

A o čem asi vypovídá přístup umělce, který chová práce svých kolegů v tak malé úctě, že ani necítí potřebu věnovat jim třeba jen drobnou zmínku na webu? Otázky by měly otevírat diskuzi a když ne diskuzi, tak alespoň zběžné zamyšlení. Tak do něj!

Autorka článku: Valérie Dvořáková

 

One Comment

Napsat komentář