5 umělců, jež pro svoji tvorbu radikálně využívá světlo

Světlo hraje v umění zásadní roli již po staletí, ale až ve dvacátém se začalo používat zcela novým způsobem a tvořit cílenou součást tvorby mnoha umělců.  Neonové nápisy, dříve známé pouze z poutačů nonstopů, kabaretů či futuristických filmů jako například Blade Runner, se přesunuly do prestižních galerií a staly se tak klíčovým vyjadřovacím prostředkem moderního umění. Jejich účelem bylo zvýraznit a předat důležité poselství nebo atraktivní formou upozornit na současné problémy. Tracey Emin, Dan Flavin, Jenny Holzer, Bruce Nauman a Jung Lee – právě tyto umělce spojuje využívání neonového světla jako uměleckého média.

Tracey Emin

Tracey Emin, jakožto nezaměnitelná osobnost současné umělecké scény a členka skupiny YBA (Young British Artists)je umělkyní, jejíž tvorba vás dojme, rozesměje, pobouří a vyvolá další řadu intenzivních emocí.

Tato umělkyně ve svých dílech bez příkras představuje mapu svého života a odhaluje zásadní okamžiky a zážitky, kterých se stala součástí. Její tvorba je hluboce osobní a často se vymezuje sexuálním podtextem a feministickým nádechem. Sympatie k používanému světelnému médiu Tracey Emin zdůvodňuje vyrůstáním v přímořském letovisku Margate, kde byla obklopena neony připomínajícími Las Vegas. Některá z děl této výrazné umělkyně bylo možné vidět v rámci skupinové výstavy Flaesh, která se konala v zimě 2015 v pražské Galerii Rudolfinum.

Tracey Emin, I fell in love here, 2014, zdroj: traceyeminstudio.com

Tracey Emin, The soul will always do what it needs to do, 2014, zdroj: traceyeminstudio.com

 

Tracey Emin, Blinding, 2008, zdroj: artsy.net

Dan Flavin 

I přes své malířské začátky je americký minimalista Dan Flavin uměleckou veřejností vnímán především jako průkopník světelného umění a umělec, který bývá nejčastěji spojován s neony.

Během 60. let se Flavinovi podařilo přinést neon do galerií, což deník The New York Times připodobňoval k stejně odvážnému kroku Marcela Duchampa, který padesát let před Flavinem udělal to samé se svými ready-mades.

Ve své tvorbě Flavin pracoval především s objekty z barevných zářivek a věnoval se kombinaci světla a prostoru. Jeho umělecké instalace se tedy netýkají pouze samotného světelného objektu, ale celé dílo je dotvořeno až zasazením do prostoru a jejich vzájemnou interakcí.

Dan Flavin, untitled (to Barry, Mike, Chuck and Leonard), (1972–1975), zdroj: artnet.com

 

Dan Flavin, Untitled, 1969 zdroj: news.artnet.com

Jenny Holzer

Americká umělkyně Jenny Holzer ve své tvorbě pracuje především s textem a snaží se využít jeho sílu jakožto nositele informací. Její světelné projekce a instalace jsou typické pro využití velkoplošných formátů (často budov), které si umělkyně vybírá z důvodu oslovení co nejširšího publika.

Umělecké vyjadřování Jenny Holzer začínalo původně plakáty vyvěšenými na ulici, později však přešla k mnohem výraznějšímu médiu – LED tabulím. Svoji první velkoformátovou světelnou tabuli vystavila v 80. letech na Times Square v New Yorku a v roce 1989 představila v Guggenheim muzeu 163 cm dlouhý LED displej s diodovými nápisy. V roce 2009 se objevily světelné projekce této umělkyně i na pražském Národním Muzeu.

Mezi témata, která se nejčastěji vyskytují v tvorbě Jenny Holzer patří násilí, feminismus, moc a válka. Jako předlohu pro své texty často využívá odtajněné válečné dokumenty či cenzurované vládní dokumenty. Daří se jí tak přenést utajované informace na veřejnost a zviditelnit tak neviditelné.

Známá je série tzv. “Truismů” (pravd), které Jenny Holzer začala vytvářet v 70.letech a anonymně instalovat po ulicích New Yorku. Mezi tyto trusimy patří například – “ Vaše skutky jsou nesmyslné, pokud si jich nikdo nevšimne.”, “Ignorování nepřátel je nejlepší způsob boje.” nebo “Pravá svoboda je děsivá.

Jenny Holzer, Prague 2009, zdroj: projects.jennyholzer.com

 

Jenny Holzer, London 2006, zdroj: projects.jennyholzer.com

 

Jenny Holzer, zdroj: isupportstreetart.com

Bruce Nauman

Provokace, ironie, humor – tři prvky charakterizující většinu děl amerického umělce Bruce Naumana. Tento umělec ve své tvorbě zkoumá prostor a lidské tělo a pomocí různých slovních přesmyček vytváří výstižné (mnohdy znepokojující) umělecké instalace.

Od studia umění, matematiky a fyziky se dostal až ke konceptuálnímu umění, za svoji tvorbu byl několikrát oceněn a jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách Guggenheim muzea.

Naumanovy neony často zobrazují buď postavy neurčitého pohlaví a uspořádání nebo zkoumají sémantické a metaforické prvky, které vznikají z různého přeskupení písmen (např. Run from Fear – Fun from Rear). V roce 2009 se v New Yorku v aukční síni Sotheby’s podařilo vydražit Naumanovo neonové dílo Violins violence silence za 4 miliony dolarů.

Bruce Nauman, Violins Violence Silence (1981/82), zdroj: news.artnet.com

 

Bruce Nauman, One Hundred Live and Die, 1984, zdroj: nytimes.com

 

Bruce Nauman, Double Poke In The Eye II, 1985 zdroj: news.artnet.com

Jung Lee

Umělecké fotografie Jung Lee bývají velmi často reprodukovány, ale málokdo ví, kdo za nimi stojí.

Tvorba této korejské umělkyně se vyjadřuje melancholickou (mnohdy až mysteriózní) atmosférou a typickým zasazením neonových nápisů v konkrétní krajině, která dotváří kompletnost celého díla. Samotné textové instalace obsahují například slogany z populárních filmů či sérii frází ze Severní Koreje, které Jung Lee umístila na pustých hranicích s Jižní Koreou. V další tvorbě Lee interpretovala části Dantovy Božské komedia textové výňatky z tohoto díla instalovala nad vodní hladinou tak, že světla vytvářejí odrazy. Neonové instalace Jung Lee jsou tedy plně závislé na umístění v krajině – ani jedno by nefungovalo bez toho druhého.

Jung Lee, Day and Night, 2012, zdroj: artsy.net

 

Jung Lee, You, You, You.., 2014, zdroj: oneandj.com

 

Jung Lee, The End, 2010, zdroj: artsy.net

Výčet těchto pěti osobností je opravdu pouze zlomek toho, co světelná umělecká scéna nabízí. Se stále větší oblibou světla jakožto uměleckého média, se rozšiřuje počet nejen jeho příznivců, ale i umělců, kteří pomocí světelných instalací překračují meze malířského plátna.

(Kateřina Sochací)

Napsat komentář